Horní Javoří

Horní Javoří se svou nadmořskou výškou 477 m rozkládá v mělké prohlubni na severním a na západním úbočí hřbetu, který se táhne od Krkonošské vyhlídky (532 m n. m.) a jehož boky se sklánějí k severu směrem k Pecce, k západu směrem do Bělé u Pecky a k Dolnímu Javoří a k jihu pod Arnoštov.

Podnebí na Horním Javoří je drsné, neboť vesnice je přístupná všem větrům. Nejprudší nárazy severáku jsou trochu mírněny lesem Odnož. Je odtud nádherný výhled do dalekého okolí a hospodář například míval většinou dostatek času nenechat se překvapit blížící se bouří a uložit seno do kup. Nevelký počet domů, v současné době jich je 23, je z většiny rozložen na prostranství kolem rozlehlé návsi. Původní stavení tvořila veliký kruh, jehož středem byl a dosud je rybníček, který nemá živý přítok. Shromažďuje se v něm dešťová voda. Ačkoliv vesnice leží dost vysoko, dík spodnímu podloží, se tam voda místy ve studních nachází. V suchých rocích docházeli si lidé pro vodu do studně zvané Zadní nebo si užitkovou vodu museli dovážet, například z Arnoštova. V letech 1950 až 1953 si místní obyvatelé postavili nový vodovod, ale z důvodu technických závad od počátku nefungoval. Později byl pouze na okraj vsi protažen vodovod z Bukoviny V roce 2011 bylo položeno z Arnoštova nové potrubí a rozvedeno po celé vsi.

Ve středověku, snad již v letech 1230 až 53 tu byly tři statky v místech dnešních č. p. 15, 16 a 18. V této době (asi rok 1300) byla obě Javoří spojena v jednu katastrální obec. V roce 1532 při výčtu osad, které byly v majetku Jana Litoborského z Chlumu, je mj. uvedeno: „…v Javoří dvě osady celé“. Pod společným pánem v majetku peckovském byly obě vsi až do rozdělení statku mezi syny Škopkovými. To připadly k dílu Petra Škopka a byly potom částí panství bělohradského. Po roce 1626 přešly do majetku Albrechta z Valdštejna. V roce 1870 byly opětně rozděleny na dvě samostatné osady. Horní Javoří mělo jako většina obcí svou obecní samosprávu. V roce 1960 došlo k převedení státní správy pod Místní národní výbor v Bělé u Pecky. V roce 1976 byl MNV v Bělé u Pecky zrušen a obě vsi byly přičleněny k MNV v Pecce.

V katastru Horního Javoří jsou i dvě samoty. Je to „Paseky“, dvě čísla popisná usazená nížeji na svahu k Dolnímu Javoří a spíše blížeji k Arnoštovu, ze kterého je dostupná. Je tu věhlasné zahradnictví pana Augustina Plecháče.

Samota „Pavučina“ leží na opačné straně svahu, dolů, směrem a blížeji k Bělé u Pecky. Pojmenování je údajně z doby, kdy se jedné princezně při projížďce na koni v těchto místech uchytila na klobouku velká pavučina.

Na návsi kdysi stával sloup se zvonkem, čtyři lípy a mezi nimi socha sv. Jana Nepomuckého, ta byla zhotovena v roce 1807. Z původních lip se nedochovala žádná, ale nyní po obou bocích svatého Jana Nepomuckého rostou dvě mladé lipky.

Ve vsi býval aktivní hasičský sbor. Byl vybaven hasičskou výzbrojí a výstrojí včetně hasičské stříkačky, ale úbytkem obyvatel vesnice ztratil svou členskou základnu a musel být zrušen.

V současné době v Horním Javoří trvale bydlí 14 obyvatel. V dřívějších dobách tu bývalo mnohem živěji. V roce 1900 tu bylo 32 čísel popisných a 170 obyvatel. V roce 1947 v Horním Javoří žilo 42 mužů a 39 žen. O víkendech a v letních měsících se však počet obyvatel zvětší, neboť ožijí i rekreační chalupy.

Lidé se živili většinou zemědělstvím nebo za prací docházeli do okolních továren. Kdysi tu býval hostinec i kovárna a po chalupách se foukaly skleněné perličky.

V současné době má zemědělské pozemky k obdělávání pronajaté 1. Podzvičinská a. s.

Vesnici protíná asfaltovaná cesta, která a vede z Bělé u Pecky do Arnoštova a dále do Bukoviny u Pecky. Vzhledem k tomu, že tudy nikdy neprojížděla žádná veřejná doprava, museli Javořští, a pokud dnes nepoužívají osobní dopravu, stále musí, k autobusu docházet do Bělé u Pecky. Samozřejmostí byla každodenní cesta dětí pěšky přes les Odnož do školy do Pecky, chodívalo se tak tudy i pracovat do továrny.

Z osobností, které se nějakým významnějším způsobem svými činy zapsali do regionální historie lze vzpomenout Františka Čípa, narozeném v Horním Javoří dne 19. listopadu 1881. Po několikaleté učitelské praxi se stal správcem školy v Kumburském Újezdě a zástupcem učitelstva v okresním školním výboru novopackém. Kromě vzorné a svědomitě vykonávané praxe učitelské se věnoval veřejné činnosti. Vykonal na sta přednášek, pracoval v hasičstvu, věnoval se Sokolu a divadlu. Značnou část svého času a schopností věnoval podílu na zpracování obsažné vlastivědné monografie Novopacko, kterou vydával od roku 1924 do roku 1934 okresní školní výbor a kulturní odbor učitelské jednoty „Budeč“ v Nové Pace. Tiskem vyšla útlá knížka Pověsti, pohádky a lidový humor na Novopacku, které František Číp sepsal. Zemřel náhle 28. listopadu 1928.

Od hlavní cesty směrem k domku č. p. 3 stojí pomník s nápisem „HASIČSTVO OKRESU NOVOPACKÉHO SVÉMU VELITELI A VLASTENCI BRATRU ANTONÍNU KRÁČMAROVI +TEREZÍN, květen 1945.“

Pomník postavený nákladem Novopacké okresní hasičské jednoty byl odhalen 15. srpna 1947 na památku Antonína Kráčmara (* 4. 8. 1904), který byl okresním velitelem hasičů v Nové Pace, knihovníkem v H Javoří, aktivním členem divadelních ochotníků Sokola v Pecce a hlavně velkým vlastencem. Za svou několikaletou různorodou aktivní protifašistickou činnost byl 17. 12. 1944 zatčen a uvězněn v Terezíně, odkud se již nevrátil. V lesíku na Krkonošské vyhlídce, na skalní stěně v mělké prohlubni je dosud zachován do kamene v roce 1939 A. Kráčmarem vytesaný nápis VĚŘÍM VE VÍTĚZSTVÍ DUCHA NAD MEČEM a dvě niky, v nichž byly vloženy fotografie prezidentů T. G. Masaryka a E. Beneše. Na Krkonošské vyhlídce byla za 2. světové války stálá hláska německé hlídky sledující letecký provoz, jejíž obsluha byla namístě ubytována.

Při procházení (projíždění) vesničkou Horní Javoří je nemožné se na chvilku nezastavit a nepotěšit dalekým výhledem.