Arnoštov

Svah končí v zářezu úzkého údolí potoku Žernoutka. Směrem k jihu se z údolí opět dost příkře zvedají z většiny zalesněné svahy vrchu Kamenná hůra (vrcholy: Kulatý vrch-. 481 m n. m. a u Bukoviny u P. vrch Čihadlo – 516 m. n. m.).

V době poddanství Arnoštov patřil k bělohradskému panství. Po zřízení Novopackého okresu byl jeho katastr včleněn do katastru nedaleké obce Bukovina u Pecky, k níž patříval obecní správou i školou. Proto je veden jako osada. Stavení v osadě jsou posazena ve dvou souběžných řadách, každá po jedné straně podél asfaltovým povrchem zpevněné cesty vedoucí z Bukoviny u Pecky do Horního Javoří. Protáhlá osada se nachází v její nejníže položené části, asi tak v polovině vzdálenosti obou vesnic.

Arnoštov vznikl v 18. století. Připomínán je již v soupisu desátku z r. 1765. Založen byl majitelem bělohradského panství Janem Arnoštem Schaffgottschem, svobodným pánem z Kynastu a Greifenstenu (zemřel r. 1747) a k jeho poctě pojmenována Ernsdorf. Dle pověsti o Hejdukovi (František Číp “Pověsti, pohádky a lidový humor na Novopacku“) Arnoštov vznikl v místě, kde za odměnu kus pole dostal Arnošt, švec z Bukoviny, který se za bělohradského pána statečně postavil Hejdukovi, silákovi z Pecky a porazil ho. První obyvatelstvo bylo německé, protože založení osady bylo částí kolonizačního plánu prováděného na Bělohradsku ve druhé polovině 18. století. K počeštění osady došlo zvolna, nepozorovaně, přirozenou cestou, nepochybně proto, že byla dokola obklopena českými vesnicemi. Poslední německá rodina tam údajně ještě bydlela po 1. světové válce.

V roce 1910 bylo v Arnoštově 114 lidí v 25 domech. V roce 1945 bylo ve vsi 76 obyvatel. V současnosti je v Arnoštově celkem 25 čísel popisných a 12 trvale hlášených obyvatel. Je zde dochovaných 6 roubených chalup a 5 přestavěných z nepálených cihel zvaných vepřovice. Ostatní novější domky jsou postaveny na místech původních stavení.

Obyvatelé vsi byli převážně drobní zemědělci. Pěstovali zejména žito, oves a brambory. Ale výměra políček v kopcovité krajině k obživě povětšinou početných rodin nestačila, a tak v chalupách, zvláště v zimě, dlouho do noci vrčely kolovrátky a klapaly ruční stavy. Ti mladší, většinou ženy, chodily pracovat do Jínovy textilky v Prostřední Nové Vsi a do textilní továrny v Pecce. V současnosti již nikdo z obyvatel v zemědělství nepracuje, zaměstnáni jsou v jiných profesích mimo obec. Zemědělské pozemky obhospodařuje 1. Podzvičinská a.s., která má sídlo v Bukovině u Pecky.

V letech 1912 -13 Zlatníkovi postavili dům č. p. 13. Byla v něm obytná část, lokál, sál s jevištěm a obchod se smíšeným zbožím, kde byly prodávány běžné životní potřeby místním obyvatelům i lidem z okolí. Hospoda, původně nesla jméno „Pod vyhlídkou“, se stala známou a proslulou v širokém okolí díky ochotné pohostinnosti majitelů. Vedla ji paní Alžběta Zlatníková a po ní ji převzala její dcera Milada Máslová, která se o pohostinství a obchod starala do poloviny devadesátých let minulého století. Od počátku padesátých let mělo hostinec v pronájmu spotřební družstvo Jednota v Nové Pace. Hospoda bývala častým cílem procházek obyvatel a turistů především z Bělohradu a některých z Pecky. Konalo se tam nespočet svatebních hostin, večírků přátel a pracovních kolektivů, taneční zábavy. Dům je nově přebudován na penzion POD VYHLÍDKOU poskytující ubytování v apartmánech, součástí je hostinec s kavárnou.

Pitnou vodu obyvatelé získávali ze studní. V současnosti je voda odebírána z veřejného vodovodu vedeného z vodojemu v Bukovině u Pecky. Asi v polovině osady mezi hasičskou zbrojnicí a zděnou kapličkou se zvonkem, pod cestou býval rybníček, nyní je to betonová požární nádrž.

Elektřina byla do vsi přivedena po sloupech od transformátoru z Bukoviny začátkem padesátých let.

Děti docházely do školy v Bukovině. Do vyšších tříd potom chodily do měšťanky v Pecce. Po zrušení školy v Bukovině docházely do ZŠ v Pecce již od 1. třídy. K autobusu musely docházet do Bukoviny. Do Arnoštova nikdy žádná linka nevedla. Obyvatelé si dopravu zajišťují svými osobními vozidly. Pokud někdo chce nebo i musí použít veřejnou dopravu, nezbývá než jít do Bukoviny u P., kam autobus zajíždí jen ve všední dny, a to 2x za den, nebo jít přes Horní Javoří do Bělé u Pecky, kde má zastávku více linek.

V Arnoštově je dosud sbor dobrovolných hasičů, ustavený v roce 1899. Členové nepočetného sboru, nejvíce jich bylo registrováno 22 v roce v1920, byli dost činní a obětaví. Zasahovali u požárů nejen v Arnoštově (tam hořelo asi 5x), ale i v okolních vsích. Následkem trvalého úbytku stálých obyvatel vesnice se snižovala i členská základna sboru. V současnosti má sbor 7 členů.

Při putování po okolí hradu Pecka osadu nelze minout. Procházka Arnoštovem je příjemná. Domky jsou upravené, majiteli dobře udržované. Na rozcestí k Pasekám se lze zorientovat nejen dle směrovek na rozcestníku, ale i prohlédnutím si plastické mapy, ojedinělé v širokém okolí. Při procházení vesnicí pozornému chodci jistě neujdou čtyři mohutné lípy rostoucí při okrajích cesty rozmístěné v celé délce prostorné travnaté návsi. Dne 16. května 1919 hasičský sbor spolu s místní omladinou uspořádal slavnost u příležitosti vysazení dvou lip svobody, které měli připomínat vznik samostatného Československa. Jsou to ty dvě prostřední. Nenajde se tu pomník padlým. Byla to jedna z těch šťastných vesnic, které se z bojišť 1. světové války vrátili všichni vojáci.

Před domem č. p. 14 stojí sousoší anděla vytesané z pískovce. Z téměř nečitelných nápisů lze vyčíst, že bylo postaveno v roce 1889 majiteli domu č. p. 9.