Městys Pecka
MěstysPecka

Stańkov

V údolí za Lhotou u Pecky v půlkruhu obklopena delšími svahy Červeného vrchu (541 m n. m.) a hřebenu porostlého lesem Obec, je stulena vesnice Staňkov. Podle jména se usuzuje, že vznikla mnohem později než mnohé okolní osady. Snad zpočátku tvořila část Vidonic a patřívala s nimi Bělušicům. Později však byla připojena k peckovskému panství a nadále sdílela jeho osudy. Původní majitel přidělené půdy, zřejmě Staněk, měl zde nejdříve asi jen dvůr, později zvaný kmecí, tj. poddaný. Následným dělením pozemků vznikly nejprve dvě usedlosti, potom ještě šest dalších. K nim přibylo pět chalup a později sedm domků.

Připojení k Pecce se stalo ve XIV. století, neboť již roku 1365 při dělení panství se Staňkov výslovně připomíná v Mutinově díle. Obecní správou, byl spojen se Lhotou u Pecky a s ní patřil pod pravomoc peckovských purkmistrů a rychtářů. Za pruské války r. 1778 se obě vesnice s Peckou nepohodly o nějaké přípřeže a od Pecky se odtrhly. Vesnice řídil rychtář, který byl ve Staňkově. Po zrušení vrchnostenského úřadu v roce 1850 byly Staňkov a Lhota spojeny v jednu politickou obec a starostové byli nejdříve ze Staňkova, později ze Lhoty u Pecky. Tento stav trval až do roku 1902, kdy se obce rozdělily a staly se samostatnými. Po téměř šedesáti letech samostatnosti byl v roce 1960 v obci zrušen MNV a ves přešla pod státní správu Místního národního výboru Pecce. Školou a poštou však patřila k Pecce vždy. Farou Staňkov patříval k Vidonicím, a to až do té doby, než tam fara vyhořela. Poté byl přifařen k Pecce.

Na vesnici dolehly i následky obou velkých válek. Na bojištích 1. světové války padli 4 občané a ve 2. světové válce zemřel v koncentračním táboře Ladislav Šeps z č. p. 11.

Roku 1900 měla ves vyměřeno celkem 205,73 ha všech pozemků, bylo v ní 28 domů a 148 obyvatel. K 31. 12. 2010 je ve vsi hlášeno k trvalému pobytu 39 osob. Trvale obydleno z 28 čísel popisných je jen 11 domů. Sedm domů už neexistuje, byly zbořeny.

Lidé ve vsi se živili zemědělstvím, býval tu hostinec, obchod a tkalcovská faktorace, neboť se po domech i tkalcovalo. Jednotné zemědělské družstvo ve Staňkově, po svém založení dne 6. září 1949, hospodařilo na místních zemědělských pozemcích do roku 1952, kdy došlo k jeho sloučení s JZD v Pecce. V současnosti na řadě pozemků sice hospodaří jejich majitelé, ale svá hlavní zaměstnání mají mimo vesnici, ostatní polnosti obdělává 1. Podzvičinská a.s. V zemědělství ze Staňkova pracuje 6 lidí. Ostatní obyvatelé vyjíždějí za prací do okolí. V katastru vesnice prosperuje pila „Wolf a syn“.

Dokladem toho, že místní obyvatelé měly vždy zájem o technický pokrok je nejen vybudování společného místního vodovodu, ale třeba že první hromosvod měl zřízen na svém domku J. Bezstarosti již v roce 1927 a první rádio měl F. Malý již v roce 1928. Muselo být na baterie, neboť elektrický proud byl do vsi zaveden až v roce 1950. V tomto roce byla též zřízena první telefonní přípojka.

Pro život je nezbytná voda. Potok Brodek pramení ve svahu v Končinách a protéká jen západní okrajovou částí vesnice. Studně obecní jsou dvě, první u č. p. 11-12-27 a 10 a druhá na návsi, do které dříve chodilo pro vodu půl Staňkova. Studna na návsi je na obecním pozemku, je udržována, ale voda v ní není pitná. Druhá studna je na soukromém pozemku. V prosinci roku 1929 byla z podnětu občanů zahájena jednání a současně praktické kroky ohledně zřízení družstevního vodovodu. První voda začala v chalupách téci již 15. listopadu téhož roku a vodovod je funkční dodnes. V průběhu let se na

něm prováděly údržbové práce s technickými vylepšeními, zakrytí prameniště a jeho oplocení. Vodovod je v majetku členů Vodovodního družstva Staňkov.

Autobus do Staňkova zajíždí v pracovní dny 2x denně a zpět se na návsi se otáčí kolem kamenného kříže stojícího ve skrytu dvou vzrostlých tújí v udržované zahrádce ohraničené zdobným kovovým plůtkem. Kříž byl postaven nákladem občanů Staňkova v roce 1831. Zaznamenána je také jeho oprava v roce 1890. Cesta vede dál vzhůru do svahu podél Obecního lesa a přes hřeben do Vidonic. U cesty nad vsí stojí kaplička na kamenném sloupku a je na ní uvedeno „nákladem Josefa Somra a jeho manželky Anny v roce 1919.“ Madonka původně v ní umístěná byla kolem roku 2000 sice ukradena, ale kaplička byla znovu opravena.

Na návsi, pomyslném a i faktickém středu vesnice, skýtá přístřeší autobusová čekárna postavená svépomocí občanů v roce 1962 za 5 960,- Kč. Vedle ní stojí kovová zvonička z roku 1964, která nahradila původní umístění zvonku v rozsoše mohutného javoru. Veřejně společenské stavby na návsi jsou dokladem a výsledkem společné, mnohaleté práce obyvatel a jak to na většině vesnic bylo a dosud je, především sdružených v místním sboru dobrovolných hasičů. Dokladem toho je hasičská zbrojnice postavená v roce 1898 a především nepřehlédnutelná budova s výrazným nápisem „Čeperka“. V dřívějších dobách se v těch místech rozkládal nevelký rybník téhož jména. V katastru vesnice jsou ještě dva rybníky, a to po pravé straně silnice před příjezdem do vsi. Jeden je pod objekty pily a nížeji pod ním ještě jeden zvaný „Kačák“.

Na břehu rybníku Čeperka stával obecní domek, kde žili ti, jimž byla obec povinna poskytovat ubytování. Postupem času, v návaznosti na nastupující společenské změny a potřeby, se rozhodlo, jak obecní dům využít. Větší místnost se rozdělila na dvě. V jedné se zřídila úřadovna MNV (do té doby se starostenský úřad vykonával v domě starosty a s předáním funkce se stěhoval i příslušný nábytek a listiny) a ve druhé se umístila veřejná knihovna. Ta byla v obci zřízena v roce 1922. Po roce 1960 byl celý knižní fond převeden do knihovny v Pecce. V místnosti přes chodbu byla vybudována obecní prádelna s pračkou, vanou na máchání a mandlem. Po zrušení MNV a knihovny, domek přestal být pro veřejné potřeby využíván. Bylo v něm postupně ubytováno několik mladých rodin.

Na vývoj obecního domku mělo i vliv JZD. V místě zrušeného rybníku postavilo kolnu na zemědělské stroje a nářadí, která jednou stěnou k domku přiléhala. Ale ještě před stavbou kolny, dne 16. října 1949, byla v přední části rybníku zahájena stavba požární nádrže. K ní potom v roce 1971 bylo přistaveno dětské brouzdaliště.

V polovině osmdesátých let minulého století, kdy se z domu odstěhoval poslední nájemník, se aktivní členové hasičského sboru, za výrazné pomoci několika místních chalupářů pustili do rekonstrukce budovy a v průběhu několika let ji přebudovali na společensko-kulturní zařízení pro pořádání různých společenských akcí a tanečních zábav.

Stále činný je Sbor dobrovolných hasičů, založený v roce 1897 peckovským učitelem Rafaelem Engelmanem. Pečuje o svou hasičskou techniku a výstroj. Když jsou hasiči pořadateli okrskové soutěže, vždy pro ni vytvoří dobré podmínky se vším, co k ní patří.

Staňkovské soutěžní družstvo je v posledních letech úspěšné nejen v okrskových soutěžích, ale velmi dobře reprezentovalo Peckovský okrsek jak na okresních soutěžích, tak i v krajských kolech svým umístěním na předních místech.