Bělá u Pecky

Údolím od Pecky protéká potok s milým a poetickým jménem Javorka, který se postupně mění v řeku s délkou toku 39 km a u Skřivan se vlévá do Cidliny. V Bělé je posílen vodami pravobřežních přítoků. Prvním je potok třpytným pojmenováním Zlatnice a nížeji potom Radkyňský (v mapách uveden Štikovský).

Souběžně s potoky protínají Bělou silnice, které zde tvoří důležitou křižovatku a umožňují tak obyvatelům pohodlně vycestovat do blízkých měst a dále do světa vlastní nebo autobusovou dopravou.

Bělské údolí je obklopeno zalesněnými vrchy, které ho ohraničují. Na svazích spadajících do údolí jsou pěstovány zemědělské plodiny nebo jsou spásány. Od Pecky je Bělá oddělena pásem výběžku lesa Odnož, který na jih pokrývá pozvolný svah, jehož vrcholem je Krkonošská vyhlídka (532 m n. m.). Javorka se v Bělé u Pecky stáčí jižním směrem a opouští ji neckovitým údolím mezi dvěma zalesněnými, strmými svahy souběžně se silnicí vedoucí do Lázní Bělohradu. Ve svahu po pravé straně silnice vystupují na povrch skály zajímavé tím, že to jsou prahorní břidlice, nejstarší horniny přinejmenším na Novopacku. Kopec o nadmořské výšce 415 m mezi silnicemi Novopackou a Stupenskou, který zasahuje svým výběžkem až ke křižovatce ve vsi, se jmenuje Kamenice, a to pro velké množství kamení a křemenných valounů, které se na povrch polí vyvalí vždy po orbě nebo po jarním tání. Kamenice od Bělé směrem ke Štikovu přechází v les Sýkornice, který je vyhlášen

přírodním parkem a rozprostírá se na ploše 252,194 ha. V lese při pozorném hledání je možné najít i úlomky araukaritů a psaronií, lidově nazývané zkamenělé dřevo. Kruh kolem Bělé uzavírá vrch Homolka prudce se zvedající z údolí od břehů Zlatnice (směr do Stupné) do výšky 423 m n. m., jež táhlým příkrým svahem pokračuje dál až do Pecky. Pod ním vede červeně značená turistická trasa, původní cesta do Pecky. Samotné údolí s nadmořskou výškou 336 m je nejníže položeným místem Peckovska.

Částí obce Pecka je Bělá u Pecky od roku 1976, kdy byl v obci zrušen MNV. Farností, poštou je příslušná k Pecce od počátku. Škola, ve které se vyučovalo od roku 1875 v prvních pěti postupných ročnících, byla ve vsi zrušena v roce 1965. Děti většinou dojíždějí do Základní školy v Pecce.

Osídlení Bělé u Pecky je jistě mnohem starší, než je připomíná historicky doložené datum, jímž je listina z roku 1533, ve které je Bělá zmiňována jako součást peckovského majetku Jana Litoborského z Chlumu. Jasný není ani původ jména vesnice. Nejpravděpodobnějším se jeví výklad, že se tak jmenoval potok, jehož vodní proud byl do běla rozpěněný o slepencové balvany ležící v korytě a jméno po něm poté dostala i osada rozkládající se po jeho březích.

Jak obydlená byla Bělá ve středověku, není zjištěno, ale v roce 1821 zde bylo 48 domů a 279 obyvatel. Žilo zde 82 dospělých osob, 142 dětí, 55 příbuzných a čeledě. O sto let později při sčítání obyvatelstva v roce 1921 bylo v Bělé 55 domů o 67 bytových stranách a v nich žilo 260 osob. Při posledním sčítání lidí, domů a bytů v roce 2011 bylo v Bělé u P. 69 domů o 95 bytech a k trvalému pobytu bylo hlášeno 188 lidí. 16 domů slouží převážně jako rekreační chalupy.

Zaměstnání tehdejších lidí ve vsi bylo většinou stavu rolnického, někteří pracovali v továrně, dále tu byli 3 obuvníci, 2 zedníci, kovář, kolář, strojní zámečník, 2 pletači punčoch a švadleny. Ve vsi byly 2 hostince, 2 obchody se smíšeným zbožím, prodej tabáku, 2 mlýny a pila, 2 cementárny, výroba šindelů. Nyní je ve vsi prodejna se smíšeným zbožím, autoopravna, nabízeny jsou práce vodoinstalační a topenářské. V zemědělství nepracuje nikdo, lidé za prací vyjíždějí do okolí. Hostinec tu není od roku 1991.

Ve vsi působí dvě společenské organizace. Myslivecké spolek Sýkornice, jehož členové se pečlivě starají o zvěř na okolních polnostech a v lesích a Sbor dobrovolných hasičů Bělá u Pecky založený v roce 1895, který je stále činný. V současnosti má 41 členů, účastní se okrskových soutěží, několikrát byl jejich pořadatelem a organizačně se podílí na převážné většině pořádaných veřejně-společenských akcí.

Kulturu zde zastupuje Místní lidová knihovna, která tu své služby obyvatelstvu nabízí a poskytuje již od roku 1923, je zde možnost využívat služeb Internetu.

Ti kdo do Bělé u Pecky přijíždějí nebo jí jen procházejí, se mohou na chvíli zastavit, porozhlédnout se, pokochat se pohledem na hrad Pecku zvoucího ze svého vrchu k návštěvě a přitom si prohlédnout dvě místní kulturní památky. Je to u křižovatky silnic stojící domek č. p. 41, částečně zděný a částečně roubený. Kdysi tam bývala kovárna. Místnosti v roubené části mají zachovaný původní povalový strop. Je to typická lidová architektura východních Čech z let 1780-90. Co především upoutá, je bohatě řešený, vyřezávaný štít lomenice z poč. 14. století.

Nalevo od silnice směrem do Pecky za potokem Javorka, v zahradě před domem č. p. 9, se nachází hodnotné, pozdně klasicistní sousoší Korunování Panny Marie z roku 1842 od Josefa Kuhna, doklad vyspělé tradice dílenské. Je to volná plastika sousoší tvořící kruhovou kompozici na společném dříku. Materiál je pískovec. Nad kvádrem soklu v hranolu dříku je jemná nika osazená reliéfem sv. Mikuláše v dlouhém oděvu s mitrou, berlou a biblí, stojícím na malé předsazené konzoly. Kruhovou kompozici sousoší sv. Trojice tvoří vprostřed P. Marie se sepjatýma rukama, hledící vzhůru ke koruně, jež nad její hlavou přidržují po levici sv. Josef a po pravici Ježíš K. s latinským křížkem v pravé ruce. Kompozici uzavírají oblaka – dole se dvěma hlavičkami andílků, nahoře doplněny holubicí.

V Bělé u Pecky roste památeční lípa. V listopadu 1918, krátce po vzniku Československé republiky, byly slavnostně vysazeny dvě lípy Svobody. V druhé polovině šedesátých let byla poražena lípa při rozšiřování silnice. Dosud roste lípa, která stojí napravo při cestě do Horního Javoří před domkem č. p. 22.