Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

foto H.Kalista

Kalendář

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Datum a čas

Dnes je čtvrtek, 23. 11. 2017, 12:04:35

Mobilní verze

mobilní verze webu

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 4
DNES: 501
TÝDEN: 2575
CELKEM: 561925

Aktuální počasí

Počasí dnes:

23. 11. 2017

poloj

Bude skoro jasno až polojasno, místy mlhy nebo zataženo nízkou oblačností. Denní teploty 8 až 12°C, při nízké oblačnosti kolem 5 až 9°C. Noční teploty 5 až 1°C.

Svátek

Svátek má Klement

Aktuální teplota

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Kal


Vesnice Kal (dříve též nazývaná Kaly) je vzdálena asi 3 km jihovýchodně od Pecky, obklopena je poli a loukami. Rozložena je na svahu výšiny v nadmořské výšce 440 m, která spadá v hluboké údolí, jímž protéká potok Bystřice, který se postupně mění v řeku a po délce toku 62,7 km se v Chlumci nad Cidlinou vlévá do Cidliny. Směrem na jih od vsi se zvolna zvedá vrch „Valy“ (489 m n. m.), zakončující ostrožnu tvořenou hlubokým zářezem do údolí. Dnes částečně zalesněné temeno kopce je výraznou dominantou bělohradské kotliny a jako takové je viditelné ze značné vzdálenosti. Kdysi dávno na vrchu stávalo mohutné hradiště. Posledními trvalými obyvateli hradištního areálu byli Slované. Z provedených archeologických výzkumů a nálezů vyplývá, že člověk zde byl již v mladém paleolitu. Zřejmě tu pobývali i Keltové. Význam kalského hradiště však tkví především v nálezech z avarsko-slovanského období. Další vrch „Hradiště“ (484 m n. m.) je necelý kilometr severněji od Valů, na téže ostrožně při její západní hraně. Povrchový průzkum však nezachytil žádné stopy po pravěkém osídlení.

Údolí zvané Kalské má nadmořskou výšku 410 až 420 m a jeho rozloha od Vidonického mlýnu ke kótě Homolka je 18 až 20 ha. V roce 1990 bylo vyhlášeno přírodní památkou. Důvodem ochrany je zachování původního tvaru toku s mnohými meandry a břehovými porosty. Z botanického hlediska jsou nejcennější částí louky s mokřady a s významným, bohatým výskytem bledule jarní (Leukojum vernum). Nachází se tu i celá řada dalších jarních rostlin a údolí je i domovem některých ohrožených druhů zvířeny a ptactva. Horní tok Bystřice v minulosti též sloužil k pohonu mlýnů - Vidonického, Bystrého a Kalského. Zalesněné svahy zvedající se na druhé straně údolí k východu, protkané obdělávanými poli se táhnou až ke Zvičině (671 m n. m.). Od jihozápadního směru přes západní až k severu od vsi se na svazích rozkládají obhospodařovaná pole. Ta na jihozápadě klesají do údolí a z něho se opět po svahu zvedají k silnici z Pecky do Vřesníku s odbočkou do Bukoviny u Pecky. Celá ta plocha se nazývá Kotlina. Jihozápadní horizont je tvořený zalesněným hřebenem Kamenné hůry a západní potom vrchem Krkonošská vyhlídka.

Kal má až dodnes patrný tvar kruhové výstavby protkaný spojovacími cestami se středem tvořeným návsí. A ani novodobou výstavbou rodinných domků a hospodářských stavení nebyl tento řád výrazně narušen. Pojmenování dostala vesnice podle kalu a močálu při pramenech potoka. Jiný výklad odvozuje název vsi od kůlů (původně Koly), jimiž byl ohraničen močál ležící při zemské stezce. Nejstarší zmínka o vsi je z roku 1497 v deskách dvorských, když král Vladislav Jagellonský dal předkupní právo Alžbětě z Barchova ke kmetcím (poddanským) dvorům v Kalu, Vidonicích, Brtvi a k pusté vsi Bělušicím, které nebožtík Čeněk Vyšehněvský prodal Kunešovi z Oděrad.

Další zpráva je z roku 1532, kdy je Kal uváděn mezi 20 vesnicemi patřícími k panství Peckovskému. Po smrti tehdejšího majitele Jana Škopka z Bílých Otradovic si jeho synové Karel, Adam a Petr rozdělili peckovské panství na tři díly. Petr dostal tvrz Bělohrad a 10 vsí, mezi nimi Kal. Protože neměl děti, připadl po jeho smrti (17. 12. 1625) Bělohrad a s ním tedy i Kal císaři Ferdinandovi II., který jej prodal Albrechtovi z Valdštejna. Ten panství rozdělil na tři díly a prodal jako léna. Během následujících století se vlastníci vesnice měnili a připojovali ji ke svému majetku.

Do roku 1850 patřila ves k panství Miletín, pak se stala nejsevernější obcí soudního okresu Hořice. Protože do Hořic bylo daleko, žádala obec roku 1889 o připojení k okresu Nová Paka, ale marně. Částí okresu Novopackého se Kal stal až v roce1951. A na to, v roce 1960 byl Kal zařazen do okresu Jičín. V roce 1975 byla v Kalu zrušena samospráva obce a ves následně byla převedena pod MNV v Pecce. Farností Kal patříval k Vidonickému kostelu. Posléze byl převeden k Pecce, kam, jakož i poštou stále patří. K lepšímu spojení vesnice s okolím pomohla silnice vedoucí Vidonicemi přes kalský katastr do Pecky (stavbu financovaly obce Pecka, Vidonice, Kal a Lhota), která se stavěla po částech a byla dokončena v roce 1882. K ní se na vrcholu Kalského kopce napojila cesta vedoucí do vsi. Na jaře roku 1923 začala stavba nové, kamenem štětované silnice vedoucí ze vsi k jihu, aby bylo silniční spojení s okresním městem Hořice. Dokončena byla v roce 1929.

Podle berní ruly byl Kal roku 1654 dost velkou vsí. Bylo zde osm usazených a devět nově osazených sedláků, žádný chalupník a jeden nově osazený zahradník. O sto let později byl ve vsi řezník, panský kovář a mlynář na panském mlýně o jednom kole na nestálé vodě. V roce 1924 měla obec Kal 51 čísel popisných a 235 obyvatel. Ke konci roku 2010 je v Kalu trvale hlášených 47 osob, je zde celkem 39 domů, z toho 17 slouží majitelům pro rekreaci a 4 jsou neobydleny.

Obyvatelstvo obce se živilo převážně zemědělstvím. Domkáři provozovali domácí tkalcovství, kromě toho v zimním čase se mnoho žen a děvčat zabývalo foukáním skleněných perliček. Později obyvatelé nacházeli zaměstnání v okolí, např. v peckovské továrně. Bývaly tu tři hostince a dva obchody. Obchod u Kolmanů skončil v roce 1945. Další se smíšeným zbožím byl v Chládkově hostinci. Hostince byly postupně zrušeny a nakonec asi v roce 1960 i Chládkův obchod. V současné době v zemědělství, jako ve svém hlavním zaměstnání pracuje celkem sedm osob. Na většině polností hospodaří 1. Podzvičinská a. s. Ostatní pracovně aktivní lidé jsou zaměstnáni mimo obec. V místě je provozovna truhlářství se třemi zaměstnanci.

V roce 1796 byla v Kalu založena jednotřídní škola jako výpomocná podučitelská štace. Byla místěna v dřevěném domku č. p. 43, učilo se i po domech nebo najatých místnostech až do roku 1837. V roce 1834 měla zdejší filiální škola 65 žáků. Tehdy byla postavena škola s jednou třídou a bytem pro učitele, která sloužila až do roku 1880. Základní kámen nové školní budovy čp. 51 byl položen dne 7. června 1880. Počet žáků ve škole se neustále snižoval a v roce 1948, byla škola zrušena. Děti začaly docházet do obecné školy v nedalekém Bezníku, pěšky asi 3 km polní cestou. To trvalo pět let. Od té doby docházejí již všechny děti do Základní školy v Pecce. Od roku 1955 již nemusely chodit pěšky, ale začaly jezdit autobusem. Zastávka však byla zřízena (a dosud tam je) na vrcholu Kalského kopce. Dolů do vsi začal autobus zajíždět v roce 1968. V současnosti do vsi zajíždí 2x denně.

Budova bývalé školy byla využita pro kanceláře JZD a MNV a knihovnu. V období let 1973 až 1975 občané budovu svépomocí stavebně upravili na kulturní dům, který byl 30. června 1975 slavnostně otevřen a pro konání kulturně-společenských akcí a potřeb obyvatel je využíván dodnes.

Zdroji pitné vody ve vsi byly studny. Soukromé a dvě obecní. Ty jsou funkční dosud. Jedna je na návsi a napájena je z ní i požární nádrž, druhá je u kulturního domu. V suchých letech však voda ze studní potřebám obyvatel většinou nestačila, a tak se pro dobytek musela dovážet v sudech a ve voznicích z potoka, z míst od Vidonic. Zlepšení nastalo až zřízením vodovodu, který se budoval od prameniště ve Vidonicích v letech 1958 až 1961 a je společný pro Vidonice a Kal. V provozu je od roku 1962.

Ve vsi byly dva menší rybníky. Jeden zbudovaný v roce 1931 je u č. p. 15 a druhý byl na návsi. Ten byl zrušen a trochu nížeji byla v roce 1969 postavena vybetonovaná požární nádrž, která je v létě využívána dětmi ke koupání. U ní je nově upraveno dětské hřiště s dřevěnými prolézačkami. Kanalizace v délce 330 m byla v obci vybudována v roce 1923. Její renovace a rozšíření bylo provedeno po dokončení požární nádrže v roce 1971.

Příchozího do vsi na první pohled upoutá prostorná, upravená náves již dominuje vysoká dřevěná zvonice a vzrostlé stromy, mezi nimiž je ve větvoví skryt kamenný kříž z roku 1803. Náves je obkroužena v roce 2002 vyasfaltovanou cestou, z níž se paprskovitě rozbíhají odbočky do vsi.

Kdy byla poprvé vztyčena zvonice stojící na návsi a zavěšen na ní zvon se neví, ale jisté je, že v roce 1923 byl do dřevěné zvonice zavěšen nový zvon pořízený z dobrovolných peněžitých darů místních občanů. Předchozí zvon byl totiž za 1. světové války rakouskými úřady sejmut a „rekvírován“ pro válečné účely. Stejný osud však za 2. světové války potkal i nový zvon. Kolem roku 1970 byla z návsi zvonice odstraněna, spadla. V souvislosti s oslavami 110 let existence místního dobrovolného hasičského sboru bylo dohodnuto zvonici znovu postavit. Dřevěnou část zvonice zrestauroval truhlářský mistr Milan Pavel, který jí dal podobu velmi blízkou té původní. Nový zvon byl vyroben ve firmě zvonařského mistra Petra Rudolfa Manouška z Prahy. Pořizovací cena 53 000,- Kč byla uhrazena sbírkou dobrovolných finančních darů od místních občanů a rozdíl do ceny zaplatili místní hasiči ze spolkové pokladny. Slavnostní svěcení a zavěšení zvonu na zvonici proběhlo v sobotu po svátku sv. Jana Křtitele dne 26. června 2005.

Památkou stojící nad návsí je nově opravená budova barokní kovárny, která byla původně panskou kovárnou a podle tereziánského katastru stála v Kalu již v roce 1756. Kovárna je chráněna zděnou podsíní, v níž se kovali koně i hovězí dobytek a opravovalo větší zemědělské nářadí a vozy.

Na okraji návsi je udržované pietní místo, neboť válečné útrapy se nevyhnuly ani této vsi. Ve válce prusko-rakouské, v červnu 1866, se v Kalu stravovalo pruské vojsko a mělo zde své stálé hlídky. Na válečných polích 1. světové války ztratilo život 12 mladých mužů z Kalu. Dne 28. června 1925 byl slavnostně odhalen pomník, jímž se obec rozhodla uctít jejich památku. Pomník zhotovil z vojického kamene kalský rodák, sochař Josef Žlab. Před vsí na okraji pole blízko u silnice z Kalovského kopce stojí na podstavci socha Panny Marie s Jezulátkem (vše zhotoveno z kamene K. Pospíšilem z Pecky), postavená v roce 1904 nákladem Heřmana a Anny Nálevkových z Kalu č. p. 15.

Významným dnem se pro obec stal 4. prosinec 1924, kdy zde bylo založeno Hospodářské strojní družstvo pro rozvoj elektrické síly a její upotřebení v hospodářství a živnostech, zapsané společenstvo s ručením obmezeným, které následujícího roku zajistilo provedení elektrifikace obce. Dne 20. října 1925 poprvé v Kalu zazářilo elektrické světlo. První elektrický motor měl p. Jan Nosek v č. p. 44.

V historii vesnice působilo několik spolků a společenských organizací. Nejstarší, nyní ve vsi jediný a stále činný, je sbor dobrovolných hasičů založený v roce 1891. Čtyřkolová stříkačka byla obcí zakoupena v roce 1890 a zachována je dodnes. Hasičskou zbrojnici pro uložení hasičského nářadí a výstroje si hasiči postavili v roce 1892. Členové se účastnili a účastní hasičských cvičení a bývají pořadateli okrskové soutěže v požárním sportu. Zasahovali i při požárech. V současnosti má sbor 36 členů, z toho je 10 žen. Ve vsi jsou aktivní i ve veřejně-společenském životě.